Vážená paní Krejčíková a paní Tichá,

 

 

 

velice bych Vám tímto chtěla poděkovat za Vaši podporu při mém prvním letu po absolvování kurzu "Létání bez strachu".

Ráda bych se s Vámi podělila o své poznatky a o to, co vše přispělo k tomu, že už plánuji další letecký) výlet.

 

Velmi mě pomohlo, již před odletem, vědomí, že letušky dopředu vědí, že mají na palubě "problémového" pasažéra a také ihned po mém příchodu se mi věnovaly - nabídly mi vodu a hovořily se mnou o tom jak se cítím. I v průběhu cesty mě "kontrolovaly", což mi dávalo pocit bezpečí. Při startu se mi osvědčila metoda zavřených očí a dýchání s nádechem počítání do čtyř a výdechem počítání do čtyř.

Zjistila jsem totiž, že start je pro mě nejvíce nepříjemá část letu, takže jsem se snažila ponořit se do svého podvědomí a přenést se v duchu na jiné místo a do nějaké příjemnější situace ( při letu zpět to bylo na právě opouštějící pláže Černého moře ) .

 

Před letem jsem si také opakovala informace z kurzu a " vyzbrojena " příručkou Létání beze strachu sledovala průběh letu a říkala si, že vše co se děje je naprosto normální a přirozené.

 

Úplně nejlepší ale bylo, že jsem seděla úplně vepředu a měla před sebou "umakart" a ne řady sedadel. Tam jsem se totiž mohla oklamat, že jedu třeba autobusem. Při letu zpět už jsem seděla ve třetí řadě a to už pro mě nebylo tak moc příjemné, ty typické letadlové řady přede mnou mě trošku znervózňovaly.

 

Nakonec jsem si let i užila, pořídila i pár fotek z letadla a poprvé i pozřela na palubě nějaké sousto sendviče.

 

Ještě jednou Vám moc děkuji za Vaši podporu a pochopení, bude mi dávat pocit bezpečí před další cestou i vědomí, že pokud by mě přepadly nějaké další obavy, mohu Vás opět zase laskavě požádat o pomoc při absolvování letu.

 

S úctou a srdečným díkem

 

Petra